HORA JEZEŘÍ

Hora Jezeří
 
Hora Jezeří leží 2 km jihozápadně od stejnojmenného zámku. Je známější pod jménem Jezerka, to je ovšem jen lidovým označením pro horu, jejíž oficiální název je Jezeří (nebo také Jezeř). Jezerka je ovšem také jméno národní přírodní rezervace, která zabírá mimo jiné vrchol a jižní a západní svahy této hory. Z náhorní strany nepůsobí Jezerka až tak impozantně. Svahy hory jsou velmi příkré a vzhledem k tomu, že se Jezerka tyčí na okraji Krušných hor a navíc nad jámou hnědouhelného dolu Československé armády, tvoří při pohledu z podhůří její skalnaté jižní svahy a výrazný zašpičatělý vrchol nápadnou krajinnou dominantu. Vyniká zejména z větší vzdálenosti, např. z tzv. Ervěnického koridoru. Jezerka je nejskalnatějším vrchem východního Krušnohoří. Vrchol dosahuje nadmořské výšky 705,4 m, občas se udává výška jen 687,3 m, což ale není výška vrcholu, ale triangulačního bodu ležícího jihovýchodně od něj. V minulosti stával na vrcholu Jezerky hrad Starý Žeberk a díky němu je hora opředena řadou pověstí. Jméno Jezerka (tehdy Seeberg) se jako označení hory (nikoliv hradu) poprvé objevuje na tzv. Kreibichově mapě žateckého kraje, která vyšla v roce 1828.
 

Hora Jezeří - pohled na skalnatý západní svah. Vyfoceno v září 2004 z vrcholů jedné ze skal nad Terezčiným sedátkem.
 
Skalnaté temeno hory patří k nejatraktivnějším místům v mosteckém Krušnohoří. K vrcholu hory vede tvarová odbočka modré turistické značky, končící ovšem na skalnatém bradle jihozápadně od nejvyššího místa. Dřívější okružní cesta byla z důvodu ochrany rezervace zrušena. Vrcholová oblast je porostlá bizarně zkroucenými borovicemi a buky a otvírají se odtud překrásné pohledy na protější Jedlovou, údolí Vesnického potoka, přehradu Jezeří, ale také méně radostný výhled směrem k jihu na krajinu zlikvidovanou hnědouhelným velkolomem Čs. armády, přecházející v dáli v poněkud optimističtější Žatecko a kopce Českého středohoří.
 
Velmi zajímavé jsou také již zmiňované strmé svahy Jezerky. Jejich sklon dosahuje v průměru 35°, ve skalnatých partiích i více. Z úpatí hory od tzv. Kundratické vodárny vede k vrcholu pěšina (tzv. modrá stezka), nazvaná podle původní barvy turistické značky, která tudy kdysi vedla. Později tudy vedla také naučná stezka spolu se žlutou značkou, obojí je dnes ale zrušeno. Stezka je na několika místech sesutá. Nejprve prochází západním úbočím a pak se stáčí do jižních svahů, kde prochází mezi suťovými poli a skalnatými hřebeny, o nichž bude podrobněji řeč. V chomutovské vlastivědě z roku 1927 je výstup na Jezerku touto cestou očima turisty zachycen takto (volný překlad, převzato z článku S. Hurníka): „Výstup z jihu po úzké stezce, která nás klikatě vede vzhůru mezi těžkopádnými skalními bloky a strmými věžemi, poskytuje z bohatých vyhlídkových kazatelen, které leží jen málo stranou od cest, stále nové a opět překvapující pohledy do hloubi na Jezeří, Dřínov a Kundratice. (Dnes ani jedna z těchto vesnic neexistuje, všechny zanikly kvůli těžbě uhlí.) Na nejvyšších cimbuřích vrcholu, který z dálky působí dojmem, jako by na něm spočívala zřícenina hradu, nalézáme nevelký prostor, z něhož se nám při jasném počasí naskýtá velkolepý pohled do dálky. Zde nám leží svět přímo u nohou.“ Toto líčení není zdaleka přehnané a výstup jižním svahem Jezerky je opravdu zajímavý.
 
Kromě modré stezky, několika starých neudržovaných loveckých chodníčků z dob Lobkoviců a sotva znatelné pěšiny vedoucí západním úbočím jsou jinak příkré svahy hory poměrně špatně přístupné a skalní bludiště a suťová pole s bujnou vegetací z nich vytváří ideální místo, kde se ztratit. Skalní útvary jsou unikátními příklady variability tvarů, vytvořených mrazovým zvětráváním. Jejich geologický a geomorfologický vývoj je podrobněji popsán na stránce o NPR Jezerka. Skály jsou tvořeny převážně dvojslídnou až biotitickou ortorulou, středně až hrubě zrnitou, plástevnatou, zčásti okatou, typicky rezavého zabarvení. Skalní útvary jsou převážně žebra a masívy vyčnívající ze svahů hory a představují zajímavý terén pro horolezce, i když mají jen místní význam. První výstupy zde uskutečnili zřejmě již němečtí lezci v období před druhou světovou válkou, ovšem žádné konkrétní zprávy o nich z té doby nemáme. Jediným svědectvím o jejich existenci byly donedávna zachované stopy po jištění. Později zde sporadicky lezli severočeští horolezci M. Matras, V. Matěcha, Z. Pašek, E. Künhel a další. Zprávy o prvovýstupech se zachovaly až z konce 60. let 20. století, kdy zde intenzivně působil chomutovský horolezec M. Kutílek se svými přáteli. V roce 1968 vyšel v nakladatelství Olympia první horolezecký průvodce, v němž je oblast Jezerky podrobně lezecky popsána. Autorem textu je Lev Konečný. Po vyhlášení rezervace zde byla horolezecká činnost zakázána, ovšem tento zákaz nebyl a není dodržován. Naštěstí není návštěvnost zdejších skal podle dostupných údajů nijak vysoká. Postupně byly (a jsou) lezecky objevovány a zhodnocovány další útvary na území rezervace. Většina skal nemá žádné jméno a označuje se římskými čísly; název dostaly jen ty nejvýznamnější. Pro snadnější orientaci v dosti nepřehledném terénu bylo na Jezerce vymezeno několik skalních skupin: (Názvy skupin jsou kombinací údajů od S. Hurníka a L. Konečného, čísla skal podle průvodce Horoklubu Chomutov, názvy skal z horolezeckých průvodců a dalších zdrojů.)
 
Vrcholová oblast zahrnuje skály ležící uvnitř tzv. Žeberského ochozu, což je okružní pěšina vedoucí kolem vrcholu. Po její západní polovině vede vyhlídková odbočka modré značky. Vrcholová skaliska tvoří rozeklaný hřeben (označený v průvodci jako skála č. X) orientovaný ve směru severovýchod - jihozápad. V severní části tohoto hřebene na vrcholu čtyřicet metrů dlouhého a zhruba deset metrů vysokého skaliska se nachází i nejvyšší místo Jezerky, označené kovovým hřebem (nadmořská výška 705,4 m). Část skalisek tohoto hřebene byla kdysi součástí hradu Starý Žeberk a na několika místech jsou patrné jejich úpravy. Podrobněji je situace popsána na stránce o Starém Žeberku.
 
Východní hřeben začíná mohutným pilířovitým skalním útvarem zvaným Jezeřská bašta (číslo IX), který se nachází východně od vrcholu Jezerky poblíž ústí modré stezky na lesní cestu Jezeří - Červená Jáma. Na jižní straně útvaru se nachází tzv. Dagmařina jeskyně. Skalnatý hřeben pokračuje dále do údolí skalními útvary Sluneční, Smutná atd., v novém průvodci uvedeny jako skály č. V, VI, VII a VIII. Většinu z nich ve větší či menší vzdáleností míjí horní úsek modré stezky. Vyskytují se zde mrazové sruby i srázy a nechybí ani hradbovité až věžovité útvary. Za podrobnější zmínku stojí skála č. VII, která leží v místě, kde se modrá stezka ve směru shora prudce stáčí a pokračuje po vrstevnici směrem k západu. Její vrchol je z náhorní strany chodecky přístupný a otvírá se odtud nikterak hezký, leč mimořádně poučný pohled na měsíční krajinu hnědouhelného dolu s Chemopetrolem v pozadí. V průvodci po SPR Jezerka je toto místo povedeně nazváno Mostecké panorama.
 
Jižní hřeben tvoří řetěz ostrých skalisek táhnoucích se po spádnici v západní části jižního svahu Jezerky. Unikátním výtvorem v dolní části tohoto hřbetu je viklan spočívající na úzkém skalním podstavci, zhruba 4 m vysokém. Samotný viklan při pohledu od východu má tvar lidské hlavy. Jeho výška je kolem 2 m. Nejzajímavější na tomto přírodním výtvoru je to, že je na celou výšku téměř přeťat zející mrazovou puklinou. Byl poprvé popsán známým mosteckým geologem S. Hurníkem, proto se mu občas říká Hurníkův viklan. V jižním hřebeni se nachází horolezecky zajímavá skála Střecha (číslo I), pojmenovaná podle svého charakteristického převisu v údolní stěně a nedaleko ní skalka Prst. Jihovýchodní hřeben začíná skaliskem s triangulačním bodem a pokračuje od vrcholu jihovýchodním směrem. Oblast se vyznačuje ostrými tvary skalních hřebenů a strmými srázy. Patří sem skalní útvar číslo XI nacházející se nad modrou stezkou, zajímavá je ale zejména část hřebene pod ní, tvořená několika rovnoběžnými hřbety, označovanými jako skály II, III a IV. Úzká soutěska mezi skálou III a bezejmenným útvarem východně od Jezerní stěny (viz dále) se nazývá skalní vrata (též skalní brána, neplést s tou na Jedlové). Prochází jí modrá stezka.
 
Jihozápadní hřeben začíná skálou ležící východně od bradla, kde končí odbočka modré značky. V horní části hřebene je nejvýznamnějším útvarem skála nad Mufloní dolinkou (číslo XII), pojmenovaná podle nevýrazného strmého žlebu, jehož závěr tvoří právě údolní stěna této skály.

V ní se nachází poměrně velká, samostatně popsaná rozsedlinová jeskyně s puklým stropem. O něco níže v oblasti tzv. Mufloního toulce se hřbet dělí: jedna část pokračuje k jihozápadu, druhá směřuje k jihu. Vznikl zde tak jakýsi nepřehledný bermudský trojúhelník, plný skal, skalek, balvanových polí a suti. Jeho východní stranu tvoří tzv. Jezerní stěna (dříve též Východní stěna, číslo XIII), horolezecky nejvýznamnější útvar na Jezerce. Jedná se o 30 m vysokou hladkou stěnu, pod níž je mohutné balvanové pole. Jihozápadní roh trojúhelníku tvoří skála označená v průvodci číslem XIV. Za zmínku snad ještě stojí severní vrchol trojúhelníku, bezejmenná skála ležící nedaleko jeskyně. Je zajímavá tím, že i z náhorní strany dosahuje poměrně značné výšky a přesto je její vrcholová plošina v jednom místě relativně dobře přístupná. Na vrcholu se nachází malý skalní hrnec a je odtud poměrně zajímavý rozhled všemi směry.
 
Velký západní hřeben začíná skalisky vyhlídky, kde končí tvarová odbočka modré značky (skála XV s malým skalním oknem), pokračuje dolů do údolí jako víceméně souvislý skalnatý pás (skála XVI), směrem dolů postupně rozdrobený na jednotlivé skalní věže (skály XX - XXIII, Kuní skála), které se nacházejí již téměř na dně údolí Vesnického potoka poblíž hráze přehrady.
 
Vrchol Malého západního hřebene tvoří skalisko s borovicí nacházející se vpravo od cesty ze sedla na vyhlídku asi 100 m před jejím koncem. Spadá do údolí zhruba rovnoběžně s Velkým západním hřebenem, ovšem nedosahuje ani jeho délky, ani jeho mohutnosti. Patří sem skály XVII, XVIII a XIX.
 
Kromě těchto skalních útvarů je po úbočí hory roztroušena celá řada menších skalek, které jsou sice krajinářsky zajímavé, ovšem v porovnání s okolními útvary nijak výjimečné, ani geomorfologicky, ani horolezecky. Většina vrcholů skal vyčnívá nad okolní vegetaci a nabízejí se odtud často překvapivě pěkné výhledy. Řada skal je ovšem přístupná pouze horolezecky. Hledání geomorfologických zajímavostí či konkrétních skal je v nepřehledném terénu značně orientačně náročné.
 
Vrcholovou oblast Jezerky lze nejlépe poznat z vyhlídkové odbočky modré značky. Pro poznání svahů je ideální modrá stezka, v její horní části je ovšem třeba věnovat zvýšenou pozornost orientaci a dávat si pozor, abyste z ní nesešli. Další podrobnosti naleznete na stránce o NPR Jezerka. Je dobré mít na paměti, že svahy hory jsou součástí národní přírodní rezervace, kde se smí chodit pouze po značených cestách a podle toho se tu také chovat. Hora Jezeří je od roku 2000 místem konání bezkonkurenčně nejnesmyslnějšího recesistického závodu v regionu zvaného Baltazar Cup, pořádaného Horoklubem Chomutov.